Saunování bylo populární již v době starých Keltů

Říká se, že saunu objevili pro svět Finové, ale tak úplně přesně to nejspíš nebude. Primitivní formy hygienické očisty v páře znali už staří Keltové či nomádské kmeny dávno před naším letopočtem. Ať tak či onak, Finsko a sauna patří nerozlučně k sobě a saunování si získává stále větší oblibu i u nás. Soukromou saunu sice stále ještě vnímáme spíš jako nadstandardní zařízení, ale zejména u moderních rodinných domů už rozhodně není žádnou výjimkou.

Z konstrukčního hlediska můžeme klasické sauny rozdělit v zásadě na dvě skupiny: interiérové a venkovní. V prvém případě jde o panelové provedení, a to buď v podobě samostatně stojící kabiny, nebo buňky vestavěné do daného obezděného prostoru, druhou skupinu představují saunové domky, obvykle srubové ze smrkového masivu, postavené na základové desce a kryté střechou. Každá sauna bez výjimky musí mít kvalitní tepelnou izolaci (minerální vlna) s parotěsnou zábranou.

K vestavbě sauny je předpokladem podlaha z keramické dlažby, v místě osazení se nesmí nacházet kanalizační vpusť (tzv. gula) ani žádné rozvody včetně podlahového topení. Místnost musí být větratelná, mezi stěnou a panelovou konstrukcí sauny je třeba počítat s nutnou mezerou (alespoň 5 cm). Nezbytností je přívod elektřiny pro saunová kamna samostatně jištěným kabelem.

Pro všechny typy saun společně platí, že kvalitu saunovacího procesu výrazně ovlivňuje druh dřeva použitého k výrobě zejména základního vybavení kabiny a jejího vnitřního obkladu. Mnohaleté zkušenosti potvrdily, že k tomuto účelu se hodí jen omezený výběr dřevin. Na venkovní a vnitřní obklad se běžně používají palubky ze skandinávského smrku (někdy označovaného také jako karelský smrk), který má oproti svému středoevropskému příbuznému hustší stavbu, je odolnější a při zahřátí neroní pryskyřici. Luxusní je vnější obklad z červeného cedru. Pro svou nižší tepelnou vodivost je pro oba účely vhodný i tuzemský topol, z něhož se u levnějších typů saunových kabin zhotovuje i vnitřní zařízení. V luxusnějším provedení se pro vnitřní obklad volí většinou dřevo kanadské borovice, která nemá suky, tzv. hemlock. Z domácích dřevin se uplatní ještě lípa či olše, v menší míře už pouze jasan nebo osika.

Topol v roli materiálu pro vnitřní vybavení sauny, tedy především pryčny, zádové opěrky, podlahové rošty, kryty kamen a vůbec vše, co přichází bezprostředně do kontaktu s lidskou pokožkou, má vlastně jen jedinou, sice dražší, zato však vysoce kvalitní alternativu – africkou vrbu abachi. Její dřevo je měkké, porézní, na dotyk nepálí a snadno se udržuje. A když už jsme se dotkli údržby, asi není třeba zdůrazňovat, že je nepřípustná jakákoli chemická povrchová úprava dřeva, rozhodně tedy žádné impregnační nátěry, laky apod.!

Důležitým konstrukčním prvkem sauny jsou dveře. Nejenže mají zásadní vliv na optimální vnitřní teplotu a vlhkost, ale značnou pozornost vyžadují i z hlediska bezpečnosti. Standardně jsou k panelovým saunám osazovány dveře s dlouhým termosklem, ale v nabídce jsou i jiné verze včetně dveří kompletně prosklených. Je samozřejmé, že vždy budou mít dřevěnou kliku a vždy se budou otevírat ven.

Srdcem každé sauny jsou kamna. Pro saunový domek někde v zahradě u bazénu mohou být z technických důvodů leckdy vhodnější kamna na dřevo (pochopitelně s podmínkou odvodu kouře), pro saunu v interiérovém provedení jsou určena nerezová elektrická kamna, buď přímotopná, nebo akumulační. Na výběr jsou nejrůznější typy, lišící se jak výkonem (v závislosti na velikosti sauny), tak stupněm komfortu. Budeme-li se držet obecné zásady, že k vyhřátí 1 m3 sauny je třeba výkon 0,85 kW, potom pro malou domácí saunu do 3,5 m3 vnitřního prostoru určitě postačí kamna s výkonem 3 kW. Výhodou je možnost připojit je na 230 V, zatímco kamna s větší kapacitou už zpravidla vyžadují přípojku 380 V. K příslušenství topidla, které lze bez obav polévat vodou, patří i kontejner s akumulačními (lávovými) kameny.

K saunovým elektrickým kamnům přísluší u většiny typů také regulátor, ať již zabudovaný v plášti topidla, nebo venkovní. Může nabízet celou řadu funkcí – v nejjednodušších verzích je to jen pouhé udržování zvolených teplotních hodnot, nastavení doby provozu kamen a spínání osvětlení, ve špičkovém digitálním provedení třeba i světelná a zvuková signalizace délky pobytu v sauně, až týdenní časová předvolba, možnost zapnutí kamen po telefonu aj. Taková inteligentní řídicí jednotka pak v součinnosti se zvlhčovačem vzduchu (parním vyvíječem neboli generátorem), který bývá v kvalitních kamnech vestavěn, umí nastavit a udržovat i požadovanou vlhkost.

Na závěr jen poznámku: saunování bývá dost často chápáno také jako společenský rituál a vnímáme jej zcela jinak v domácím prostředí a ve veřejné sauně. Zvažme proto předem, zda pro nás nemá význam spíše tato společenská stránka než zdravotní pozitiva.